BA vs. FbK Orlicko-Třebovicko     7:3

Náš první ranní zápas, tedy popravdě skoro na poledne, ale vypadalo to jako kdybychom šli na šestou do fabriky. Co s námi ty svátky udělaly, bylo až k nevíře. Přihrávka kloudná žádná, míček jsme honili po hřišti jako káču, a tak bylo jen otázkou času a žádným překvapením, že ve čtvrté minutě soupeř otevřel skóre. Ještě čtyři minuty jsme předváděli tohle “Utrpení mladého Boháčka” a až pak jsme si konečně rozpomněli a začali hrát tu naši hru. No, a rázem bylo srovnáno. To ovšem netrvalo moc dlouho. Ukázkově sehraná hra na slepou bábu znamenala okamžité překlopení skóre ve prospěch soupeře. Naštěstí odpověď byla víc než rychlá, téměř z buly a vyrovnané skóre vydrželo až do půlky. Druhou část už jsme začali mnohem lépe a soupeře jsme v podstatě uvěznili na jeho polovině. Nebyl z toho sice žádný brankostroj, ale postupně jsme soupeři odskakovali a nechali soupeře řešit jen otázku nesmrtelnosti chrousta. V samém závěru se přes nás ještě jednou prosadil, ale to byla už jen taková kosmetika. Nakonec jsme si připsali první a jednoznačné vítězství, ale vrtá mi hlavou, pod jakou horu salátu, nebo cukroví jsme schovali našihru, že jsme ji hledali celou první polovinu. O slepých nábojích a neproměněných šancích už snad jen taktně pomlčím…

BA vs. FBK Valmiera     10:1

Lotyšký vítr je krutý, la la la… To už víme, alepřesto přestal vát velmi brzy. Ještě, než písek odsypal zrnka určená pro první minutu, prosadili jsme se z dobře sehrané standardky a od té chvíle soupeře doslova přikovali před branku. Abychom nedostali punc úplně lakomého hostitele nechali jsme ho vždy nadechnout při výletu k půlícímu kruhu a vystřídat. Krom jednoho zkratu v zadních řadách, kdy nás musel podržet gólman, neměl soupeř nic. Na další gól jsme si museli docela počkat, dobře postavená konstrukce branky a nejlepší hráč soupeře gólman, byli dlouho proti. My jsme zatím trpělivě seřizovali mířidla a trpělivost nás nakonec odměnila poločasovým vedením 6:0. Druhou polovinu jsme začali v oslabení, které rozdělila siréna. Trvalo však jen půl minutu, pak ho soupeř pěknou a ojedinělou střelou, bohužel přesně do šibenice ukončil. Průběh už pak byl v podstatě nezměněný. Byla to hra kočky s myší, přičemž my byli kocour a Lotyši myš. V závěru to vypadalo, že chtěl soupeř hrubý čas natahovat a vyhnout se tak neoblíbené desítce, ale neubránil se jí a bude ji muset do letadla nějak nacpat, a to bude jako příplatkové zavazadlo asi dost drahé.

Sobota a poslední zápas ve skupině.

BA vs. Kanonýři Kladno Bílí     5:1

Ráno nám lehce poprášilo sněhu, ale zdálo se,jakoby spadla lavina a my zpod ní dolujeme naši hru. Toho Kladno prvních pět minut docela využívalo a bylo nebezpečnější. Zase nám to trvalo zhruba sedm minut, než jsme sehráli krásný desítkový ťukec a šli do vedení, které malém vzalo za své o minutu později. Propadli jsem a jediné co zbylo, bylo zatáhnout za záchranou brzdu. Vlak sice zastavil, ale jel se nájezd. Ten ovšem gólman skvělé kryl a nedovolil soupeři ani zakončit. A tak platilo to, co vždycky, tedy nedáš, dostaneš a naše vedení bylo dvoubrankové, Byla tu možnost vytvořit si ještě větší polštář, ale v přesilovce ani následném tlaku se to nepovedlo, a tak skončila půlka jen tím dvoubrankovým vedením. Druhou půlku jsme se rozehráli a bylo na co koukat. Proměňovat šance tak z toho byl slušný debakl, ale takhle to byl jen půl debakl. Teprve před koncem za stavu 5:0 soupeř kosmeticky vymazal nulu. Vyhráli jsme skupinu a z prvního místa jdeme do playoff.

V osmifinále nás čeká Litvínov, a to nebude nic snadného…

BA vs. Bivoj Litvínov     2:4

Tak tohle už byl zápas o něčem jiném. Po celkem hladké a bezproblémové skupině byl tohle návrat do reality. Gólovou radost jsme si užili jako první, ovšem soupeř nám oplatil ihned stejnou mincí. Utekla chvíle A znovu jsme byli ve vedení. Litvínovnám, ale ze svých brejků nepříjemně zatápěl a srovnání přišlo v desáté minutě, když jsme si nešťastně nasměrovali soupeřovu střelu za záda našeho bezmocného gólmana. Bohužel jsme si za blackout vysloužili dvojku a šli do čtyř. Celé oslabení se přesunulo do druhé půlky, protože v té první jsme z něj odebrali jen čtyři vteřiny. Přesilovku jsme skvěle ubránili, ale ve třetí minutě nás už soupeř střelou do vinglu vytrestal. Krátce na to jsme si vyzkoušeli přesilovku my, ale bez gólového efektu. Zvyšující se tlak vyústil v další přesilovku, která navazovala na tu předchozí. Jenže ani ta nic nepřinesla a pak jako bychom se vytráceli. Až závěrečná hra v šesti přinesla šanci, ale jen šanci. Navíc v samém závěru přidal Litvínov pojistku do prázdné branky a podepsal nám výstupní list. 

Tak se nám medailová brána uzavřela a bylo to brzy, určitě dřív, než jsme si mysleli, ale co se dá dělat, takové to ve sportu je a musím objektivně konstatovat, že jsme zůstali lehce za očekáváním a to přes to, že jsme vypadli s pozdějším vítězem celého turnaje. Ne že bychom byli vyloženě špatní, ale nebyli jsme dost dobří, a tak si budeme muset na nějakou letošní placku ještě počkat. No, bylo to první letošní měření sil a budiž nám to poučením, které když si vezmeme k srdci a za své, můžeme být příště opět na výsluní.

To je tedy za Strže z PFC Winter vše, vyhlížíme ligu a těšíme se na další vítězné tažení.

Je to sice na jiný, samostatný článek a na to už není čas, ale to, co se nepovedlo Stržům dokázal náš Dorost, který došel až do finále, kde si po nejdelším možném boji, tedy po nájezdech, odnesl po prohře s Bolkou stříbrné medaile. takže bravo Bleci a pojďme se vámi inspirovat!

Nezbývá než na závěr všem příznivcům florbalu a Blekům zvlášť, popřát všechno nejlepší v tomto novém roce, a to nejen na florbalovém poli.

DYCKY BLACK!

Romič