V prvním utkání nás čekal Tatran Střešovice. Díky podobně nastavenému soupeři, jak herně, tak i trenérským vedením, se podařilo domluvit zápas "bez trenérů". Tedy trenéři využili míst u pořadatelského stolku a zhostili se role komentátorů utkání pro publikum pořadatelského stolku. Pro kluky velká škola samostatnosti!

Do zápasu kluci nevkročili nejlépe a brzy prohrávali. V první půli měl Tatran více ze hry a zaslouženě vedl. Ve druhé polovině kluci srovnali krok a i díky nejistému gólmanovi soupeře dokázali zápas otočit a vyhrát v poměru 3:2.

Ve druhém utkání nás čekal Chodov. Houževnatý tým, ze kterého vyčnívá spielmachr s číslem 14. Obrovsky šikovný hráč s velkým přehledem nám celý zápas zatápěl pod kotlem. Týmovým výkonem jsme ale soupeře nakonec přehráli 3:1.

Ve třetím utkání nás čekal další klasický soupeř ze středočeského města automobilů, Mladá Boleslav. Na sever Prahy to měli prakticky stejně daleko, jako kluci z Chodova, akorát dorazili bez své největší opory. Tým mají ale velice vyrovnaný a tak to byl boj o každý metr hřiště. Typologicky úplně jiné utkání, než předchozí dvě, která byla hodně běhavá. S Mladou Boleslaví to jsou spíše šachy a každá chyba rozhoduje. My jsme opět vstřelili 3 góly, ovšem Kubík stejný počet balónků lovil i ze své sítě. Celkové skóre tedy 3:3.

V posledním utkání nás čekal tým pendlující mezi prvním a druhým košem, Olymp Praha. Ten jsme vyprovodili rozdílem třídy a skórem 8:2.

Jsem rád, že kluci i poslední utkání jeli ve stejném tempu, jako předchozí zápasy a plnili ty samé úkoly. Na hře bych velice ocenil pohyb útočníků, díky němuž jsme neměli problém s přechodem do útoku. Po PFC, kde to byl náš kámen úrazu, jsme se na to zaměřili během tréninků a je vidět, že to přineslo své ovoce.

Bleci čůůůůs

Jirka