Tentokráte nás ligová mapa zavedla opět do Staré Boleslavi. Jestli je pravda, co se traduje, že tam ústí podzemní chodby začínající až na pražském Proseku, těžko říct. Nicméně první zápas kluci začali tak, jako by jimi šli už od časného rána s florbalkou přes rameno a kahanem v ruce.

Ospalý, nevýrazný výkon s náhodnými góly opravdu ani vzdáleně nepřipomínal první koš přípravek. Po utrápeném zápase jsme se dočkali výhry 7:1, za kterou můžeme vděčit hlavně brankářovi Kubovi.

Druhé utkání sice přineslo mírné oživení, ale poločasový výsledek 3:2 opravdu moc úsměvů na tvářích rodičů nepřinesl, o realizačním týmu nemluvě. O pauze již přišel trochu důraznější monolog a kluci se najednou posunuli o dobrých 50 % herně blíže k tomu, co bychom chtěli předvádět. Nakonec utkání skončilo proti pražskému Chodovu v poměru 10:2.

Nicméně i tak následovala důraznější domluva v babině a do třetího zápase jsme konečně nastoupili jako tým, který si zaslouží hrát v dresech BA. Všichni začali makat, zkoušet kličky, zlepšili jsme nahrávky a hned po dvou minutách jsme odskočili soupeři o 4 branky. Soupeř se díky pořádání vrátil z nižšího koše do prvního, a tak jsme mu naděli na cestu zpět výslužku v poměru 13:2.

Před posledním a nejtěžším utkáním s Mladou Boleslaví vysela ve vzduchu jedna velká otázka. "Dokážou kluci přistoupit k tomuto zápasu stejně?"

Ano, dokázali a velmi dobře připraveného soupeře jsme přehráli v poměru 5:3.

Turnaj nám přinesl plno pozitiv i negativ. Mezi pozitiva bych určitě zařadil výkon z posledního zápasu a u většinu kluků od druhého zápasu snahu zkoušet kličky a obehrávat si soupeře. Dále od druhého zápasu již žádný gól nebyl náhodný a všechny byly poctivě vypracovaný se zakončením v tom nejnebezpečnějším prostoru.

Jako negativum a vysoko zdvižený prst nám musí posloužit první zápas a půlka druhého, kdy kluci nastupovali do zápasů v hlavě za stavu 5:0.

Závěrem ještě děkuji našim rodičům za fanouškovskou podporu!

Bleci čůůůůs!

Autor článku: Jiří Kolínský