Odjíždělo se odpoledne. V klidu, odpočatí a pozitivně naladění jsme se společně s týmem Dorek vydali na předlouhou cestu autobusem a dvěma trajekty. Využívali jsme každou příležitost dojít si při přestávce na záchod, protože ten autobusový byl obsazený zavazadly, jinak bychom se nenaložili, tolik potřebných věcí jsme s sebou museli mít. Jízdu nočními trajekty jsme si užívali a od pohledu do mořských vln nás neodradil ani počínající déšť. K závěru cesty již nastupovala únava, autobus ztichl a vše spalo. Po dojezdu jsme ospale mžourali do překvapení, že je zde ještě v půl deváté ráno černočerná tma. Po lehkých zmatcích s ubytováním a krátkém odpočinku holky vyrazily na domluvené přátelské utkání s týmem Landvetter Wings. Nádherná moderní hala, opravdu přátelská atmosféra i výhra a holky byly rozhodnuté, že do toho jdou příští rok znovu.

Druhý den začaly turnajové zápasy. V základní skupině byl náš český tým spolu s dalšími pěti týmy ze Švédska. První zápas proti týmu FBC Lerum začal smolně a v poločase náš tým prohrával. Holky se s tím ale nesmířily, stav otočily a končily vítězně za stavu 3:2. Jako doprovod jsme tuto situaci hodnotili jako nejlepší možnou k tomu, aby holky další týmy nepodcenily, ale zároveň nepanikařily, když se nedaří, protože to lze zvrátit. Jenomže další zápas s Pixbo Wallenstam jim něco vyloženě nepřálo. Po několika hvizdech píšťalky nám bylo jasné, že hlavním nepřítelem je zde rozhodčí. Holky celou třetinu času zápasu odehrály v oslabení, prohrály 0:3 a některé naštvané, některé s velkou křivdou v srdci očekávaly další den.

Ten byl příjemným překvapením! Všechny tři zápasy se odehrávaly v opravdu luxusní hale Partille Arena, vybavené velkými tribunami pro diváky, obřími obrazovkami uprostřed hřiště, skvělým ozvučením a třeba osvětlenými schody blikajícími v rytmu hudby. Jen atmosféra haly samotné byla jak z nejvyšších sportovních soutěží profesionálů. Spravedlivé rozhodčí rozptýlily obavy a holky začaly normálně hrát. Jenže to nebylo vše! Ke skupince doprovázejícího fanouškovského týmu, který se v obrovské hale ztrácel, se v podpoře našim Black Angels holkám přidali fanoušci z České Lípy a tým českobudějovických Štírů. Hlasitě fandili, bubnovali, a dokonce i jeden švédský tým se nechal strhnout a volal „Black Angels!“ Všechny tři zápasy z tohoto dne mi díky stejné pohlcující atmosféře ve vzpomínkách splývají. Holky si v nich suverénně šly pro výhru. V prvním zápase proti týmu Jönköpings IK vyhrály 7:1, v dalším se Sävsjö IBK 5:1, v závěru dne 5:0 s IBK Lund. Aby bojů nebylo málo, počasí dopřálo sněhovou nadílku jako z pohádky a všichni se odreagovali při koulovačce. Den jsme ukončili oslavou toho, že holky ze skupiny postupují do čtvrtfinále play off A z prvního místa. Třešničkou na dortu byla i zpráva o úspěchu týmu Dorek, které z prvního místa ve skupině postoupily přímo do semifinále. Dorky Stržkám pak připravily na ubytování krásné oslavné přivítání. Skvělá nálada přebila všechnu únavu.

Byli jsme už jen krůček od medailové pozice, teď došlo na nejhorší chvíli. Holky se dostaly daleko a ukončení právě teď by bylo dost smutné. Věděly, že teď musí zabrat, že hrají o vše. Nevěděly ale, jak silný soupeř je čeká. Jak silná byla skupina, ze které se do play off dostal? Než to zjistily, měly půlden volna na regeneraci, které využily k návštěvě jiného zápasu. Musí přeci fanouškovskou podporu Štírům oplatit. K jejich vítězství to sice nestačilo, ale kluci zase poté přišli na oplátku fandit našim holkám. I doprovázející skupina rodičů dělala, co mohla, aby holkám k výhře pomohla. Taktika se probírala na pravidelných poradách. A protože jsme všichni dost pověrčiví, snažili jsme se dělat vše, jako včera a přispět jim tak i k dalšímu vítězství. A tak jsme třeba nosili několik dní po sobě stejné oblečení, byť ušpiněné od omáčky, co byla včera k obědu. Co když zrovna to bylo rozhodující? Každopádně to vyšlo, holky uspěly a vybojovaly si nad Ekängens IF/Linghems SK drtivou výhrou 6:0 postup do semifinále.

Teď už byla medaile jistá, ale jde to lépe? Únava nás všech byla obrovská. Obdivuji všechny hráčky, že celou dobu vydržely a jely naplno, i když už by asi odpočinkem nepohrdly. Motivace byla ale tak silná, že to prostě daly. I když asi i únavou postupně přibývalo bolavých kolen a kotníků, holky bojovaly a nad Varla IBK si 3:0 vydobyly i to finále!

Čekal nás všechny poslední den. Holky celý čas pobytu vyplnily zápasy a přesuny mezi halami a ubytováním. Z návštěvy Švédska, které je jistě krásnou zemí, jsme moc neviděli. Poznali jsme hlavně starou budovu školy, ve které jsme ve třídách spali ve spacáku na zemi, a zjistili tak, že švédská zima je hlavně uvnitř, protože se netopí, zatímco venku je v zimě tak teplo, že ten sníh, co hojně napadl, do rána roztaje, že po něm není ani památky. Zjistili jsme, že ať si chcete koupit cokoliv, vše obsahuje lékořici. A všechny balené vody jsou perlivé, takže nebudete po jejich otevření potřebovat ten den sprchu. Nedostali jsme se na výlet, neviděli moře, památky, nebyli v bazénu. Ale nikdo by to za ten zážitek nevyměnil. Celý turnaj byl jako jedna velká diskotéka. Nejen že všude hlasitě hrála hudba (ke které při svých cestách v autobusech a tramvajích přispívaly i holky svým přenosným reprákem), ale v opojení na vlně adrenalinu a endorfinů jsme strávili celý turnaj. Všichni. A věřím, že to tak měli i ti, kteří fandili ze vzdáleného domova. Sdíleli fotky a komentáře, všichni jsme v tom s holkami byli naplno.

Finálový zápas s CL98IC začal velkolepým nástupem týmů, jejich představením, zazněly obě hymny. Pak začal boj. O soupeři jsme věděli jen to, že dosud neprohrál jediný zápas a končil vždy velkým score, šel z něj strach. Padl první gól, Black Angels vedou 1:0! Padl druhý, soupeř vyrovnal. Pak další, zase vedeme! Zase vyrovnaly! Byly to nervy. Necelé dvě minuty do konce náš tým přišel o jednu hráčku a dohrával jen ve čtyřech. Odpočítávali jsme vteřiny, zda to vydrží. Když do naší brány vletěl další gól, klesla mi hlava, tolik smůly… Nakonec ale štěstí při nás stálo, gól totiž padl pozdě, na tabuli už svítila 20. minuta a rozhodčí ukazoval, že gól není! Bylo to snad o zlomek vteřiny. Máme ještě šanci. Čekají nás nájezdy, uff. Držíme všechny palce. Ony nedaly, my ano, ony ne, my ano, ony ne, my ne, ony ne! A je to tam! Všichni skáčeme, objímáme se, křičíme a radujeme se. Holky si pak při nástupu utírají slzy, i v tom jsme s nimi.

Moc jim gratuluji, že jim to tak jde. Obdivuju je, kolik v sobě mají vytrvalosti a síly. Moc jim děkuji, že to můžeme prožívat s nimi. Díky Kuku, Simčo, Aničko, Klárko, Nelo, Emo, Johy, Kačko, Niky, Emo, Mončo, Kájo, Lindo, Ilčo, Áďo, Beo, Barčo, Báro, Leo! Díky Domčo, Honzo, Jirko! Díky moc! A díky Moniko, že jsi myslela i na fanoušky doma a že máš silné ruce, které každý celý zápas zajistily online přenos pro všechny. A díky všem fanouškům, kteří si kvůli holkám vykřičeli hlasivky.