BA vs. Florbal Mladá Boleslav Black - 2:3

Připraveni na svých pozicích udatně pustili jsme se s Bolkou do křížku. Ovšem tak nějak tradičně po našem úvodním tlaku, ze kterého jsme gól nedali, vzala si Bolka svou chvilku a začala nám zatápět. Z toho jsme se oklepali a nakonec po vzrůstajícím tlaku jsme šli do zaslouženého vedení. To jsme ve druhé půlce ještě navýšili, ale přišlo uspokojení a s ním ruku v ruce i snížení. A tak se opakoval scénář z minulé bitvy, jen tentokrát v opačném gardu. Bolka si vzala timeout a po něm srovnala. Tak jsme si vzali timeout my. Vyhráli jsme buly a po ní sehráli parádní akci, které chyběl jen ten gól, co měl padnout, ale nepadl. Tedy nám nepadl, totiž nám padl, ale do naší branky, bohužel se zase ukázalo, že jestli přijde kouzelník, je věcí náhody. Zatímco, že se objeví ti dva nerozluční, bratr Nedáš a bratr Dostaneš, je něco, na co lze vzít jed. Na nás vyšel tentokrát ten druhý, a tudíž jsme bez bodů..... Škoda, moc pěkný zápas z obou stran. Florbalovost ocenili i rozhodčí, ale pro nás bohužel, krása bez odměny.

BA vs. Acema Sparta Praha Red - 2:2

Nasazení nám nechybělo, ale kvalita hry z minulého zápasu se trochu vytratila. Byli jsme zbytečně nervózní a byli za to náležitě potrestáni. Mohlo být ještě hůř, když se jel proti nám nájezd, ale tuhle situaci skvělé pokryl Luky v bráně. Bohužel hned po buly jsme ve hře už tak úspěšní nebyli a prohrávali jsme o dva. Pak ale jakoby nás někdo pokropil živou vodou. Ze standardky jsme snížili a hned vzápětí z dorážky před brankou srovnali.

Druhá půlka přitlačila na plyn a ve vyšších obrátkách se střídaly závary tu před jednou a hned zase druhou brankou. Po jednom takovém u naší branky, stála při nás svatá trojice. Nebyl to sice otec, syn a duch svatý, ale tyčka, maska a plexi, i když co já vím, kdo všechno nad námi v tu chvíli držel ochrannou ruku. Kromě urputného boje už druhá půlka nic jiného nenabídla, a tak jsme se rozešli smírně a brali z tohoto zápasu bod.

​

BA vs. Kanonýři Kladno - 2:6

Začínám mít pocit, že jsme tým „Úvodník“, protože ty úvody nám vždycky jdou a nebylo tomu jinak ani proti Kanonýrům. Takže opět po slibném prvním střídání, převzalo Kladno jednoznačně otěže zápasu a ukazovalo nám, jak se má hrát. Nějaký recept, jak na ně jsme hledali dlouho a v podstatě marně. Nakonec jsme se prosadili, až za stavu 0:3, když si vzal slovo Jáša, prošel s míčkem přes tři hráče a poslal balonek do protilehlé šibenice. Jenže to bylo hezké, ale bylo toho málo a tak ve druhé půlce jsme ještě tři branky obdrželi a jen jedním gólem jsme upravili konečný příděl jednoznačného zápasu.

BA vs. Prague Tigers - 0:5

Na závěr turnaje nás čekala bitva nevětší a nejdůležitější. Severovýchodní boj o čakovickou pevnost a setrvání v prvním koši. Boj byl tuhý, ale herní krása odjela někam na dovolenou do teplých krajů. Když jsme se pak nechali zbytečně vyloučit, šli Tigers během krátké chvíle do vedení a v něm zůstali do sirény oznamující poločas. Ještě než zazněla, odebral se jeden z naší družiny opět na trestnou lavici a zase jsme ve čtyřech. Část oslabení do sirény jsme zvládli, ale ve zbývající větší části, která na nás čekala v závěrečném dějství, jsme bohužel opět inkasovali. Když jsme zanedlouho inkasovali potřetí, začalo nám být jasno, že stojíme ve frontě na jízdenku do pekla (rozuměj toho florbalového ve druhém koši) a světe div se ona na nás skutečně zbyla. Aby ne, když jsme dostali ještě dva fíky a soupeřovo konto navíc zůstalo bez poskvrny, čisté jako lilie.

Dnes nám v týmu chyběl někdo neohrožený, jako Tygr z Mompracemu nebo Sandokan, jak chcete, který by drápající Tigers, když ne tygřím skokem v letu rozpáral, tak aspoň zkrotil...

Neděle to byla jako na divadelním festivalu. Každý kus byl jiného žánru. První byla optimistická veselohra se špatným koncem. Druhý kus byla hořká komedie, tu vystřídalo drama a vše zakončila antická tragédie, před kterou by Sofokles zčervenal jako Karkulka.

Smutnou neděli nám hoši připravili a tak není divu, že komentář z realizačního týmu dnes bude tak nějak dietní. Ani nevím, kdo se ho vlastně chopil, ale to asi není podstatné. Podstatná jsou ta dvě slova „No comment!“

Hodnocení tedy budu dnes muset obstarat sám, ale popravdě se mi to taky nechce víc rozmazávat. A tak to zakončím jen krátce. Snad jen Jára Cimrman by dnes zajásal a mohl by dnešek proměnit v jeden ze svých legendárních živých obrazů, který by se jistě pěkně vyjímal po boku ostatních velkých bitev u Chlumce, Lipan a Bílé Hory, jež uváděl pod souhrnným názvem „Naše slavné prohry“

Takhle tedy pro tentokrát z Čako vše a snad příště, chci tomu věřit, budeme lepší!

DYCKY BLACK!

Romič