Pojďme si tedy zrekapitulovat naší cestu turnajem. Ve středu hned ráno, čekal na nás na Branickém Hamru soupeř z Plzně.

BA 2011 vs. FBŠ Slavia Plzeň - 3:6

Já byl nucen sledovat skoro celou první polovinu jen na našem týmovém online, který je samozřejmě mnohem bohatší než ten oficiální, díky za to, aspoň tak. Podle všeho jsme se ze začátku celkem drželi a dvakrát jsme na vedení Plzně dokázali rychle odpovědět, ale od vyrovnání na 2:2 nás Plzeň výrazně přehrávala pohybem a kombinací a tak jsme v půlce měli o dvě branky méně. Ve druhé polovině se začala projevovat převaha Plzně ještě víc a my tahali za kratší konec provazu. Nelze se schovávat za to, že hráči soupeře byli většinou starší ročník, protože hlavně my jsme neprodali vše co v nás je...

BA 2011 vs. Tatran Střešovice Red - 5:1

Ve snaze odčinit úvodní prohru jsme začali aktivně a úvodní gól na sebe nenechává dlouho čekat. Vilda z poza branky servíruje Gombinu a vedeme 1:0. Hráli jsme na balónku a opticky lépe, ale kombinace nebyla ideální a zakončení teprve ne. Tatranu se dařilo v některých pasážích vyrovnat hru a naše hubené vedení se začalo třást. Jenže máme pro tento zápas střelce a Gombi do půlky zkompletoval hattrick 3:0. Druhou část jsme začali oslabením a po šanci Tatranu jsme měli jít, myslím, jen do tří. Ale rozhodčí to viděl naštěstí jinak a díky Domčovi držíme zatím nulu. Navíc Vašík navýšil vedení na 4:0, když propálil všechno, co mu stálo v cestě. Nula se nakonec nekonala a přitom by si ji Domča za svůj výkon opravdu zasloužil. Začali jsme si koledovat a bylo to jako z té říkanky. "Koleda koleda Štěpáne a už ho tam máme" 4:1. Pečeť na výsledek dal Jáša, který po pěkné přihrávce prošel až před gólmana a nekompromisně zavěsil. Bereme sice jednoznačné vítězství 5:1, ale takový výkon bude proti Hattricku stačit jen na trest smrti.

Čtvrtek

Bude to dnes těžké, hrajeme o lepší výchozí postavení do play-off. A k tomu se hned ráno hlásí ztráta. Po celonoční indispozici mínus jeden Ondra.

BA 2011 vs. Hattrick Brno - 2:9

V posledním zápase základní části se nám postavil jasný lídr skupiny. Vstup do zápasu byl z naší strany velice dobrý, měli jsme drive a drželi s Hattrickem krok až do 5. minuty, kdy se Hattrick poprvé prosadil, a to hned dvakrát. Dostávali jsme se jen do náznaků šancí a takových pološancí, ale něco, co by opravdu bylo cítit gólem, bylo k vidění málo, případně jsme s tím naložili ledabyle. Mohlo s námi být ještě hůř, ale Domča chytil nařízené trestné střílení a držel nás tím stále ve hře. Navíc se vzápětí podařilo Vildovi snížit, po střele Jáši, uklidil odražený míček do sítě a dost nás to nakoplo. Začali jsme být aktivní a Vašík si vykoledoval faul. Jenže na přesilovce budeme teprve muset pracovat, takže její výsledek neměl kýžený efekt. Soupeře jsme příliš neohrozili, rozhodně ne tak, jak bychom si přáli a tak to bylo do půlky vše. Po pauze bylo vidět, že chceme, byli jsme aktivní, ale nebezpečnější v zakončení byl Hattrick, který nastřelil tyčku a následně, přestože jsme byli v tlaku my, i gól. To nás asi zasáhlo trochu víc, protože si všichni na place vybrali slabší chvilku a Hattrick šel do trháku 1:4. Po našem propadu a rychlém protiútoku nás rozebrali ještě jednou a nevypadalo to s námi nijak vesele. Přesto jsme se ještě nadechli a snížili na 2:5. Ale neudrželi jsme koncentraci a po dalších dvou obdržených brankách se bortíme jako domeček z karet a dostáváme ještě dvě navrch. Škoda, jako celek velice slušně odehrané utkání proti jasnému lídrovi skupiny, ale několikaminutové totální výpadky nám připravily nejvyšší porážku v pětkovém florbale, a to jsme se do poslední chvíle obávali desítky. Takže z toho nebyl trest smrti, ale jen a pouze doživotí… ještě, že ne do konce života. Škoda, na začátku i v průběhu to vypadalo, a já tomu věřil, na lepší výsledek.

Díky tomu, že Tatran v posledním zápase překvapivě porazil Plzeň, postupujeme nečekaně z druhého místa rovnou do osmifinále.

Osmifinále

BA 2011 vs. Gorily Plzeň - 1:5

Do večerního osmifinále jsme nastoupili se změnou na postu gólmana. Domča chtěl příděl od Hattriku vyběhat a tak místo mezi tyčemi vzal Hynek. Nezačali jsme nejlépe, protože hned v prvním střídání inkasujeme. Když pak soupeř našel neutěsněnou díru mezi nohama gólmana, bylo to 0:2. Ve 12. min to bylo už o tři a do půlky jsme se ještě o jeden gól přiblížili kanáru 0:4. Byl to poločas zmaru, neukázali jsme vlastně vůbec nic a do branky jsme byli neškodní jak velikonoční beránci. Ve stejném duchu jsme vstoupili i do závěrečné části. Chuť nám všem spravila až přesilovka za špatné střídání, kdy jsme konečně předvedli pěknou kombinaci. Vašík našel Dejva a ten krásně zavěsil - 1:4. To nás okysličilo a od té doby jsme předváděli zlepšenou hru, ale ani to ke gólu nevedlo. I když jsme vyrovnali hru, dál pokračovalo naše marné snažení dát gól. Necelých 5 minut do konce jsme byli svědky incidentu, kdy hráč Plzně vrazil na mantinel Ráďu. Za mě jasný faul a dvouminutový trest, včetně vysvětlení, že tohle bylo za hranou a je třeba se trochu zklidnit. O to větší překvapení pro mě bylo, že tatínek onoho hráče neváhal projít celou délku hřiště a pochválit mladého za důraz, po kterém je odnášen hráč soupeře? To byla trochu silná káva i na mě a obával jsem se, že by mohlo dojít i na něco mnohem nepěknějšího, než bylo vražení na mantinel. Požádali jsme proto tatínka aby se vrátil tam, odkud přišel a přemýšlel o smyslu života a podstatě bytí… Šli jsme v závěru do šesti a bušili do Plzně, ale gólman (na výjimku startující 2009) chytal fakt výborně. Přesto, že jsme opravdu dobře drželi pozice a byli trpěliví, po ojedinělé a nešťastné ztrátě jsme ještě jednou inkasovali do prázdné branky a to bylo z osmifinále vše.

Nedá se nic dělat, budeme hrát pavouka B, ale to není žádná ostuda a pro nás je každý zápas v této kategorii studnicí zkušeností.

Pátek

Čtvrtfinále B

BA 2011 vs. Tatran Střešovice - 4:3

V bráně opět po generální opravě nastoupil Domča a jsme zvědaví, jak dopadne odveta za zápas ve skupině. Začátek se úplně nevydařil, nejdřív jsme vyrobili chybu v rozehrávce, varování nestačilo a tak z další akce už udeřilo 0:1. Udržet se na balónku byl pro nás problém a tak dostáváme druhou ťafku. To nás trochu probralo a dokázali jsme konečně dostat Tatran pod tlak, jenže gólman čapal a skóre se neměnilo. Oslabení, kdy šel Jáša ven, jsme ustáli a po návratu hříšník odčinil své vyloučení gólem na 1:2. I my jsme dostali možnost přesilovky a šance v ní byly, ale nedokázali jsme je proměnit. Velice rychle přišla možnost si početní výhodu zopakovat a konečně to vyšlo. Dejv vyslal ránu, se kterou měl gólman takové problémy, že si míček nakonec do branky hodil a bylo srovnáno. Vzápětí jsme ještě jednou dostali míček do brány, ale gól nám není uznán pro postavení hráče v brankovišti. Půlka tedy skončila remízou 2:2. Na úvod druhé se Vilda prosadil v brankovišti svým nezaměnitelným způsobem, omlouvám se čtenářům, není to myšleno nijak pejorativně, jen jsem nenašel přesnější výraz, jebnutím do skákavého balónku. Brankář byl bez šance a my ve vedení. Jenže to netrvalo dlouho a Tatran srovnal na 3:3. Překlopit skóre na naší stranu jsme mohli díky další přesilovce, šance opět byly, ale proměnění se nekonalo. Nevyšel ani pokus o hru na schovku mezi útočníky a obránci, ve stylu „Hádej kde jsem? - Že mě nevidíš? – No nevidím“, bohužel… Nakonec to ale padlo, z kombinace po ose Dejv – Hynek - Jáša, která měla jen dvě řešení, na jejichž konci byl jediný výsledek s rozdílným znaménkem. Naštěstí posledně jmenovaný trefil parádní ranou na zadní tyč a vedení je zaplať pánbůh na naší straně 4:3. Při další naší početní výhodě jsme byli pod tlakem Tatranu, který měl navrch, což podpořil ještě 2,5 minuty před koncem, kdy šel do šesti. Byl z toho hodně horký závěr. I přesto, že jsme 40 sekund před koncem odmítli pojistku (nemyslím životní, ale výsledkovou) a netrefili z metru prázdnou bránu, udrželi jsme v nervózním závěru těsné vedení a postoupili do semifinále.

Semifinále B

BA 2011 vs. FBŠ Slavia Plzeň - 5:2

K první půlce budu stručný. Z naší strany byla dobrá a vyhráli jsme jí. Přiznám se bez mučení, že jsem si připadal jako v dávno, již prachem pokrytém pořadu Tabu. Akorát já se nemohl rozhodnout, jestli vystoupím nebo zůstanu skryt. A tak jsem téměř celou půlku strávil před plentou nebo za plentou, odkud jsem, na sousedním hřišti, souběžně sledoval a fandil i BA 2009 v jejich čtvrtfinále proti Havířovu. Před plentou za plentou, nikdo nesmí stát, už jdu…. Poločasový stav 3:1, a už jsme tady. V druhé půlce se bojovalo o každý míček, nebylo to tolik o kráse, ale kluci jí odmakali na 150%. Touha oplatit prohru ve skupině byla vidět v každém souboji. Za jeden takový na Hynka, daleko za hranou, jsme hráli přesilovku a v ní bohužel inkasovali na 3:2, ale naštěstí jsme si vzápětí vzali dvoubrankový rozdíl zpět. A neuběhla ani minuta, když soupeři spadl do sítě snášející se list na 5:2. Ve zbývajícím čase, až do samého konce, pokračoval boj a jiskřilo se u toho jako při zkratu v elektrárně. Naši kluci to ale zvládli a pomsta byla sladká. Těžko někoho vyzdvihnout, nebo hledat klíčového hráče zápasu, kluci tento zápas odmakali opravdu na výbornou a tak Vám mohu nabídnout aspoň našeho bezesporu a jednoznačně rohového hráče. Že hráč opouští hřiště, v místě střídačky, je běžné, pokud ho opustí jinde, je to podivné, ale pokud se to děje často na více místech, hlavně rozích, je to až neuvěřitelné. Do kompletky Hynkovi chyběl už pouze jeden roh. Každopádně drží rekord :-)

A tak jsme ve finále. Někdo by mohl namítnout, že B, ale tihle škarohlídi ať jdou někam daleko od nás. Pro nás je to první finále v pětkovém florbale a nikdo nám nemůže nějakým Béčkem zkazit radost.

Finále B

BA 2011 vs. Sparta - 2:3 SN

Výborný byl začátek z naší strany. Jako by kluci neměli odehraná už dvě těžká utkání. Z toho semifinálového jsme si přinesli hlad po vítězství. Sparta ale taky vypadala, že bude chtít zlatou placku. Proto se na gól čekalo celých šest minut a byl to Ráďa, kdo zavěsil. Přetahovaná pokračovala dál, my víc na míčku se spoustou šanci, ale trefit zařízení tak, aby v tom nebyl namočený gólman byl problém. A tak už nejsme ve vedení a je srovnáno. To bylo do půlky vše. A druhá půlka byla opět to samé a po odehraných 6 minutách se prosadil náš finálový střelec Ráďa - 2:1. Na tribuně to vypadalo jako v nějakém lehkém filmu pro dospělé, protože se stále ozývalo „ó bože, ó bože…“. Tlačili jsme Spartu, ale neurodilo se u toho nic, a tak jsme museli být zákonitě potrestání. 53s před koncem základní hrací doby si vzala Sparta timeout a vyšlo ji to královsky. V čase 19:37 jsme mizerně rozebrali standardku, Sparta to bohužel sehrála na výtečnou a bylo srovnáno. Čekala nás tedy nájezdová loterie. Začali jsme s Domčou v brance, za nás dostali důvěru Gombi, Jáša a Vašík. Všichni střelci se v prvních třech sériích nemýlili, a to ani na straně soupeře. Tak se pokračovalo náhlou smrtí. V ní první nájezd Sparta proměnila a Gombi si, přestože soupeřova gólmana překonal, vytáhl Černého Petra v podobě brankové konstrukce, která odzvonila naší touze po placce. Bylo to nakonec to jediné, co nám cinklo a tak moře smutku nemělo břeh.

Co naplat, prohry ke sportu patří a my se s ní taky popasujeme. Nezbývá než dát slovo trenérům, aby zhodnotili naše vystoupení, máte tedy slovo.

„Naše první Prague Games bychom určitě měli hodnotit převážně pozitivně. Přece jenom odehráli jsme maximum možných zápasů a to je pro nás obrovská průprava, když ještě přihlédneme k faktu, že jsme startovali mezi o rok staršími a o 3 roky zkušenějšími v pětkovém florbale. To, že naše hra z taktického hlediska postrádala kvalitu, je poměrně pochopitelné, nicméně kluci to perfektně nahradili bojovností a touhou po vítězství, která nás provázela celý turnaj. Naše výkony se každým zápasem zkvalitňovali, i když vrcholem mělo být finále B. Pro mě tak bylo vrcholem semifinále B se Slavií Plzeň, kdy jsme odehráli nejlepší zápas na turnaji a zaslouženě jim tak vrátili porážku ze skupiny. Finále se Spartou už bylo dosti ovlivněné únavou, ale i tak kluci odehráli dobrý zápas, bohužel pro ně to občas není fér a na vítězství to těsně nestačilo… Pro nás trenéry je pozitivní, že je vidět obrovský posun oproti předchozím dvěma pětkovým turnajům, a že naše práce padá na velmi úrodnou půdu.

Tímto bychom chtěli ještě jednou všem poděkovat, klukům za nasazení, rodičům za logistickou podporu a fanouškovskou kulisu, která nás hnala dopředu. Díky, Naty a Štěpán.“

A já to zakončím asi takhle. Bleci, díky Vám všem za tři dny plné florbalu a do kalendářů si pište 5.-8.7.2023, to je totiž termín, kdy si to za rok zopakujeme. A to je pro tuhle sezonu už opravdu všechno. Pěkné léto Vám všem, užijte si ho bez zranění a na soustředění tomu dejte všechno. Ne, dejte tomu ještě mnohem víc, abychom byli v té příští sezóně pro soupeře těmi obávanými BA 2011.

DYCKY BLACK!

Romič