Na úvod si řekněme, že už je to skoro na den přesně rok od našeho historicky prvního výjezdního zápasu do Pardubic. Není tedy nic divného, že po mně bylo právem požadováno, abych tu naši družinu znovu vyvezl. Navíc po jarní odvetě u nás doma ve Kbelích, jsme se se soupeřem ještě více sblížili. Pozvání viselo od té doby ve vzduchu a hledal se pro obě strany nejvhodnější termín. Nakonec se vyprofiloval říjen. Jenže v tom byla ta obtíž. Když jsem se podíval do kalendáře byly tam stále samé kritické dny, a tak jsme museli žádat o odložení zápasu do pátého následujícího měsíce. Prostě měli jsme celkem dost nohou mimo herní provoz a díky zádům a tříslu mě samotnému taky nebylo nějak dobře. Jestli za to mohla vadná elektronka ze závodu Katoda Olomóc, nebo prostě jen to, že jsou ty občanské průkazy už trochu zažloutlé, ponechme diplomaticky stranou. Co je ovšem podstatné, do Pardubic jsme vyrazili a jak se sluší pěkně vlakem, neboť i cesta může být cíl …

















































































































































































