Po delší době jsme si pro vás opět připravili rozhovor. Na otázky tentokrát odpovídala současná kapitánka ženského týmu, který letošní sezónu zahájil v 1. lize žen, Eliška Nová. Ona samotná je důkazem toho, jak moc mladý tým BLACK ANGELS sestavili. Elišce bude teprve 22 let a i tak je nejzkušenější hráčkou v základním kádru. Začínala v Blecích a pak zamířila na dlouhých 7 let do Bohemky. Nakonec jí však vítr zavál zpět domů. Jak se to všechno seběhlo? To se dozvíte z následujících řádků.

1) Ahoj Eliško. Tak začneme klasickou otázkou. Kdo tě k florbalu přivedl? Pamatuješ si své florbalové začátky? 

“Zdraví všechny Bleky. Jako malá jsem vždycky chtěla hrát fotbal nebo hokej, ale to se mamce s taťkou moc nelíbilo. Máma tenkrát pracovala s Milanem Fridrichem, který mámě navrhl, ať zkusíme florbal, že je u nás poblíž klub BLACK ANGELS. Nejdřív se mi do toho moc nechtělo, ani jsem vlastně nevěděla, co je florbal za sport. No, a tak jsem v roce 2006, už nevím, který měsíc ani den, přišla do BA na trénink a strávila jsem tu celkem 6 let.”

2) Z Bleků jsi přestoupila do Bohemky. Co tě k tomu tehdy vedlo? 

“Tenkrát mě k tomu vedlo to, že jsme v BA neměly holčičí tým. Zůstaly jsme tři holky ročníku narození 1998 a Martina Raušová nám tenkrát říkala, že je lepší si najít jiný klub, abychom mohly hrát se „svýma“ a doporučila nám tři kluby v Praze, které by pro nás mohly být alternativou – Bohemku, Chodov a Herbadent. Mně se líbila hned Bohemka, říkala jsem si, že je to pro mě nejblíž metrem.”

3) Jaké bylo tvé angažmá u klokanů?

“Tohle bude na delší rozepsání, jelikož se zde odehrála nejpodstatnější část mojí florbalové „kariéry“. Do Bohemky jsem přišla ještě jako starší žákyně, hodně věcí pro mě bylo nových. V BA jsem si to chodila jen tak „šmrdlat“, neměla jsem nikdy žádné vyšší cíle. Moc jsem neměla povědomí ani o tom, jak vypadá ženská extraliga, jen jsem věděla, že se něco takového hraje. Začala jsem se o to zajímat, chodila jsem pořádat zápasy a strašně mě to chytlo. Měla jsem tu najednou svoje vzory a postupem času jsem si říkala, že by bylo vážně hustý, kdybych byla třeba jednou jako ony. Díky trenérům, co mě vedli v začátcích v Bohemce, jsem poznala, že když se snažíte a pracujete trochu víc, že se to stát vážně může.”

“Dorostenecká a juniorská léta provázelo poměrně dost výher a medailí, které jsem si nikdy ani nevysnila a zakončila bych to vzpomínkou na juniorský titul v sezóně 2014/2015. Poté jsem přišla do žen, tak jsem si zkusila vždycky to, co jsem si přála – Extraligu. A co se týká reprezentace, tak to je asi největší sen každého sportovce. Vždycky jsem byla paf i z nominace na trénink, nebo na soustředění. Bylo to skvělé, měli jsme skvělou partu, reprezentovali jsme spolu naši zemi ve sportu, co miluju. Co víc si člověk může přát? Tady bych musela vyzdvihnout pomalu každou akci, co jsem s týmem absolvovala. Největší zkušenost bylo na závěr MS v Kanadě v roce 2016.”

“A co se týká florbalu po roce 2016, konkrétně po MS, přišlo hodně změn v týmu, vpodstatě každou sezónu. Když to hodnotím zpětně, tak jsem to z mého pohledu nějak prostě dohrávala. Myslela jsem si, že přijde ještě něco víc. Vzpruhou pro mě bylo 2. místo v Poháru České pojišťovny. Pak, i když jsem florbalu dávala všechno, se mi začala vytrácet radost ze hry, z toho, že vůbec jdu na trénink. S nástupem na medicínu se to ve mně usadilo ještě víc, i tak jsem ale mojí poslední sezónu 2018/2019 odehrála celou i s prvákem na medicíně. Bylo těžké si uvědomit, že žiju ještě v „dětském snu“, že se zase něco změní, že to bude dobré. Vlastně se mi s koncem ulevilo. Měla jsem o „starost“ méně. Ale nesla jsem to v sobě dobře další rok. Mámě s tátou jsem řekla, že florbal už v životě hrát nebudu. Že mi to za to nestojí. Uklidila jsem všechno, co se týkalo florbalu, v mém pokoji do krabic a říkala jsem si, že si budu hrát maximálně za fakultu s klukama, kde mě to bavilo.”

4) Co tě přimělo se nakonec vrátit do BA?

“No, jsou tu asi dvě strany mince. Jednu tvoří moje rodina. Máma s tátou postupně zkoušeli navrhovat, ať se vrátím. Jednou za čas to doma nadhodili, já jsem to většinou smetla ze stolu. Pak jsme o tom začali vtipkovat. Ale pořád jsem byla ve fázi, že si florbal hraju za fakultu, kde je super parta a baví mě to tam. A že nechci zase spadnout do kolotoče, kde chodím 4x týdně na trénink a víkend strávím někde na zápase.”

“A druhou stranu mince potom tvoří to, že mě oslovil sám Kéfa letos v červnu. Bohužel jsem neměla hotové zkoušky a nechtěla jsem řešit, pro mě v tu dobu přítěž, protože vlastně už hrát nechci. Kéfa mi naštěstí dal čas, a na začátku srpna jsem absolvovala první trénink. Už za tak krátkou dobu jsem věděla, že tohle by šlo. Hned jsem byla s týmem i na Czech Openu, to mě naprosto přesvědčilo, a tak vlastně začal můj návrat zpátky domů k Blekům.”

5) Bleci mají letos v ženách opravdu mladý tým, jaký je kolektiv?

“Za mě skvělý. Víceméně to je hlavní důvod, proč zase hraju. Já se také cítím ještě mladá, i když nepatřím do klubu „náct“, jako většina holek.”

6) Jak hodnotíš vaše dosavadní výkony v letošní sezóně?

“Výkony hodnotím kladně. Jsme první rok v první lize. Musíme posbírat zkušenosti, cítím, že zápas od zápasu se zlepšujeme. Jen to chce čas a trpělivost. A přidala bych ještě práci na sebevědomí. Máme skvělé hráčky, jen to asi samy o sobě ještě neví.”

7) Co je vaše největší slabina? A naopak co vidíš jako největší přednost týmu?

“Začala bych předností, tou je rozhodně kolektiv. Florbal je týmový sport a já cítím, že tady všechny táhneme za jeden provaz. A to jsem vždycky na florbalu milovala. Slabinou jsou asi zkušenosti, které potřebujeme nasbírat. Ale jsem v tomto ohledu velice optimistická.”

8) Kde vidíš svůj tým na konci letošní sezony?

“Otázkou je, kdy ten konec sezóny bude. Nemám ráda úplně tyhle předvídavé otázky, každopádně by se mi líbilo být někde uprostřed. Uvidíme, kde nakonec skončíme.”

9) Sezóna je v současné době dočasně přerušena. Máš připravený individuální tréninkový plán pro případ, že by se pauza protáhla?

“Určitě vím, co potřebuji sama zlepšit, ale že bych měla připravený nějaký plán, se říct nedá. Představu však už mám. Už ze zkušenosti z letošního období od března do května vím, že se nedá sedět jenom nad knížkama, takže určitě nebudu sedět jen doma a vím, že budu trénovat na dobu, kdy se věci zas uklidní.”

10) Máš nějaký florbalový vzor?

“Upřímně jsem měla florbalové vzory hlavně dříve, byli to hlavně Milan Fridrich s Denisou Billou, co se týká zahraničí, tak jsem vzhlížela k Anně Wijkové.”