Devátý turnaj odehráli 2004 ve třetím koši v Čerčanech, kde skončili poslední.

Na turnaj jsme odjeli společně vlakem s jasnými ambicemi vrátit se do druhého koše, odkud jsme spadli minule ze čtvrtého místa. Sice jsme byli v plné sestavě, ale nikoliv v optimálním stavu. Kapitán Vojta si v pátek narazil koleno, Tobiáš šel na turnaj po týdenní nemoci rovnou z postele. Oba museli v průběhu turnaje odstoupit. Lukáš hraje delší dobu s bolavým kotníkem. Hodně kluků toho v poslední době moc nenatrénovalo, lyžáky, přípravy na přijímačky. Do toho nás čekalo ještě menší hřiště než je obvyklé pro strže, což nám historicky nesvědčí. Ale i tak předvedená hra na turnaji byla mizerná.

x BA 2005 2:2

Derby s našimi 2005 přineslo z naší strany ještě celkem solidní podívanou. Hra byla z obou stran rychlá důrazná. Celkem se nám dařilo napadání soupeřovi rozehrávky, kdy jsme získávali hodně míčků už u jeho branky. Po několika minutách lehce nervózní hry z obou stran jsme si však dali první gól v podstatě sami. Aneta neudržela střelu, míček vyrazila kousek před sebe. Normálně by ho sebrala, ale nedomluvila se s obráncem Michalem. Tak dlouho si dávali přednost, až hráč soupeře přiběhl a zasunul míček do branky. Pak jsme začali tlak stupňovat a šance začaly přibývat. Z jedné z nich jsme konečně vyrovnali. Ale jelikož potřebujeme na každý gól pět vyložených šancí, tak utkání bylo dál vyrovnané a 2005 tu a tam vyslali nebezpečnou střelu. Po dalším nedůrazu před naší brankou soupeř pohotově jednoruč bekhendem ze vzduchu umístil balónek do naší branky. V závěru při drtivém tlaku Tobiáš oběhl branku a kolem tyčky vyrovnal. Naše klasika, říkali jsme si s Jirkou na lavičce, máme více ze hry, více vyložených šancí a nakonec jsme rádi za remízu.

x Falcon 1:5

Falcon s 2005 ráno remizoval, takže úkol zněl jasně, vyhrát. Ovšem překvapivě jsme si ani neškrtli. Fyzicky jsme nestíhali. Udělali jsme dva fatály, kdy Michalovi jako poslednímu obránci míček dvakrát podskočil pod podrážkou, díky tomu šel soupeř dvakrát sám na gólmana Michala a v obou případech skóroval. Naše hra se v tu chvíli rozpadla. Místo zjednodušení hry, jejího zrychlení, zlepšení pohybu jsme se v obraně tak dlouho vraceli s balónkem zpět, až jsme vyrobili fatál. Vpředu nedošlo k žádné spolupráci, kluci neběhali, neodskakovali od soupeřů, nebyli jsme schopni zpracovat skoro žádnou přihrávku. Při takové hře jsme pro soupeře nebyli téměř vůbec nebezpeční. Když už jsme se lopotně dostali do zakončení, tak bylo nepřesné, slabé. Anebo byla proti branková konstrukce, kterou jsme nastřelili třikrát. Po dalších brance jsme v závěru zkusili powerplay, ale akorát jsme znovu inkasovali. Trpce jsem si vzpomněl na zápas se stejným soupeřem na podzim, kdy jsme vyhráli 6:2 a doslova ho válcovali.

x Říčany 1:4

Zápas o sestup proběhl už bez Vojty a Tobiáše, kteří už nemohli pokračovat. Tým se sice semknul a na střídačce byla pozitivní, bojovná nálada. Ovšem hned ve 20 s jsme inkasovali, když Kuba nezachytil nohou přihrávku a soupeř vymetl vingl. Kluci makali, určitě na to byl lepší pohled než v předchozím zápase. Po nerozhodném poločase jsme ovšem začali opět fyzicky odpadávat, vpředu přestala znovu fungovat spolupráce a náš výkon se bohužel vrátil do špatných kolejí. Díky tomu soupeři převzali iniciativu a dravě chodili po našich chybách pramenících z chyb ve středu hřiště nebo na útočné polovině do brejků a ty proměnili. Bekčekink nám vůbec nefungoval. Prohrávali jsme většinu osobních soubojů. Opět marná snaha v závěru při powerplay. To už byl tým opět v totálním útlumu a neměl fyzické ani morální síly na obrat.

Závěr: nejen výsledky na turnaji, ale především výkony byly pro trenéry i hráče studenou sprchou. Byli jsme přesvědčení, že naše výkony půjdou v této fázi sezony nahoru. Musíme však přijmout realitu. Nicméně nebudeme se v tom plácat více, než je zdrávo. Rozebereme si na tréninku po 150-té, co neděláme správně a jak kterou situaci na hřišti řešit. Budeme dál makat na fyzičce, která je fakt obecně v celém týmu slabá. Budeme pracovat na pohotovém (ne zbrklém) zakončení, na technice a orientaci ve hře v rychlosti a pod tlakem. Obecně však našemu týmu jednoduchost v přechodu do útoku, vytvářet neustále tlak na soupeře, být nebezpečný s míčkem i bez něj při správných nábězích. Samostatnou kapitolou je, že nemáme žádné kanonýry, kteří by proměňovali s přehledem šance. Takže práce je před námi více než dost. Ale teď už hlavy vzhůru!