Vítáme vás u dalšího dílu našich pravidelných rozhovorů. V třetím rozhovoru jsme tentokráte vyzpovídali šéftrenéra mládeže, Michala Plecitého. Úspěšně tuto pozici zastává již rok. Předtím dlouhou dobu v klubu působil jako hráč. V současné době se zároveň věnuje studiu trenérství na FTVS. Na co se těší a jaké jsou jeho plány do budoucnosti? Víte, jak vznikla jeho přezdívka? To vše se dozvíte v dnešním rozhovoru. Přejeme příjemné čtení. 

1) Ahoj, Lepri. Děkuji, že sis udělal čas na další díl našeho rozhovoru. Letos čeká BLACK ANGELS druhá sezóna v Superlize. Jak se na ni těšíš?

“Ahoj Martine a zároveň zdravím všechny Bleky a Blekyně v čase, kdy je naším hlavním cílem načerpat fyzické, ale především psychické síly. Abych upřímně řekl, na další sezónu se velice těším. Herní projev našeho A-týmu, který jsem sledoval zejména ke konci sezóny 19/20, kdy bylo potřeba, aby kluci zabojovali, byl opravdu dobrý. V posledních čtyřech zápasech a následných dvou play-down utkáních jsme všichni viděli přesně ty Bleky, které chceme vídat. Kluci to budou mít letos už těžší, protože soupeři budou do zápasů vstupovat s vědomím, že už nejsme nováčci. Naopak jsme v minulé sezoně dokázali, že jsme schopni porážet týmy z top 4. Ale věřím, že to kluci zvládnou.”

“Především se pak těším na zapojení našich dvou tahounů Kuby Bočka a Ričiho, které chceme všichni vidět na prosincovém MS. Zároveň se chystá jedna zajímavá změna, která zpřístupní náš A-tým více našim fanouškům a bude blízko našeho domova. Nechci však nic zakřiknout. Dokud nebude vše černé na bílem, budeme raději tajemní.”

“Na co se však těším nejvíce, jsou celoklubové aktivity klubu v nových oblastech. Na novou marketingovou strategii i celkové řízení klubu. Také se těším na všechna naše mládežnická družstva, na rozvoj holčičí složky a na pravděpodobně nejdůležitější článek našeho klubu – naše rodiče BA. Z nadcházejícího období mi jde mráz po zádech, neboť věřím, že i díky leadershipu Lukáše Pokorného, náš klub nadále poroste a stane se v celkovém měřítku ještě významnějším. Čeká nás také mnoho změn k lepšímu, abychom vylepšili péči o naše členy, rodiče a trenéry.”

2)  Tak to se všichni máme opravdu na co těšit. Ty máš však na starost mladší členy v klubu. Již rok působíš na pozici šéftrenéra mládeže. Jak jsi zatím spokojený?

“Přesně před rokem jsem seděl v kanceláři BA s jejími tahouny a doslova jsem se rozkoukával. Nejdůležitější pro mě od začátku byla a je osoba Jakuba Zalubila, který má veškeré know-how o klubu za nespočet let, kdy se věnoval našim členům a členkám.”

“Je toho opravdu hodně a tak se zaměřím na pro mě nejvíce pozitivní změny, které se udály. Tou pro mě nejzásadnější je, že do nadcházející sezóny vstupujeme s nejsilnějšími realizačními týmy v historii klubu. Každé naše družstvo vede zkušený trenér, jenž je doplněn juniorem/juniorkou z našich vlastních řad. Dále mají týmy pomocné ruce z řad rodičů a jeden z nich je brán jako vedoucí týmu. Řekl bych, že tento fakt nás charakterizuje jako oddíl – #bafamily. Zároveň máme díky novému spojení s VŠ Palestra možnost doplňovat naše týmy kvalifikovanými trenéry v oblasti kondice a péče o tělo. Máme tak v ruce další možnosti, jak pracovat s našimi trenéry.”

“Nezbytný komentář vyžadují úspěšné projekty z nichž bych rád zmínil tři. Hráčská akademie. První z projektů a zároveň pro mne nejvýznamnějším je vytvoření individuálních tréninků, kde naši hráči mají prostor interakce s šéftrenérem, hráči A-týmu a trenéry. Mohou se tak věnovat čistě detailům a dovednostem s florbalkou, na které mnohdy není v běžném tréninkovém procesu tolik prostoru. Zároveň se zde hráči seznamují s videorozbory a stejně tak se část akademie věnuje správnému držení těla, dýchání a kompenzacím jednostranného pohybu. Covidová aktivita. Během krizové situace jsme nezaspali a troufnu si říci, že se nám opravdu podařilo nabídnout našim rodičům komplexní pomocnou ruku ve směru zaměstnání našich hráčů a hráček v době karantény. Fyzioterapie. Posledním ze zkoušených projektů, který se naplno rozjede se začátkem sezóny 20/21 je spolupráce s fyzioterapeuty. Tato spolupráce je dalším důkazem faktu, že u nás děláme florbal trochu jinak. Chceme se věnovat plně regeneraci, mentální síle našich hráčů a v neposlední řadě životosprávě a sociálnímu zařazení. Právě možnost využití fyzioterapie pro naše členy je významným krokem kupředu ke splnění tohoto předsevzetí.”

“Všechno samozřejmě není jen růžové a během roku jsem se mnohokrát také spálil. Ale jsem za to rád! Díky nezdarům se mohu jak já, tak mé okolí poučit a zlepšovat se v jednotlivých činnostech a dovednostech, které má pozice vyžaduje.”

3) Jak ses k práci pro Bleky vlastně dostal?

“Loni před turnajem v Brně jsem byl osloven jedním z nejzkušenějších a za mne nejlepších trenérů mládeže s tím, že by mě rád viděl ve svém trenérském týmu. Po roce v BA jsem ještě úplně nevěděl, jakou cestou bych se chtěl dát a tak jsem měl pěkně zamotanou hlavu. Především podmínky, které mi byly nabízeny, jsou v tuzemsku pro trenéry takřka z jiného vesmíru. Celý proces trval poměrně dlouho a musím zmínit, že byl skutečně nepříjemný. Avšak společně s Vojtou Pavlíkem jsme nakonec byli schopni nalézt společnou řeč a cestu, která mi dává smysl. A jsem za to velice rád.”

4) Co tě na té práci baví nejvíce?

“Šířka záběru. Možnost ovlivnění většího počtu hráčů a hráček z této pozice. Zároveň jsou to s mou profesí trenéra jednoznačně emoce a celý proces učení, který se musí zažít. Nedá se to snadno popsat. U družstev mladších žáků a níž je to také komunikace s rodiči.”

5) Pracuješ i někde jinde, nebo se věnuješ naplno florbalu?

“Díky vytvořené pozici a mému zapojení v projektových týmech jsem nyní v situaci, že nutně nemusím pracovat ještě jinde. Když k tomu připočtu družstva starších a mladších žáků, která se svými asistenty vedu, tak mi činnost pro klub zabírá většinu mého času. Ten zbylý věnuji studiu na FTVS Univerzity Karlovy a vzdělávám se v pro mě zajímavých oblastech psychologie sportu. Teď přes léto však v rámci volna pomáhám čtrnáct dní strýci v jeho odvětví. Je to fyzická práce a funguje to i jako mentální očista.”

6) Sám jsi býval skvělým hráčem. Začínal jsi v Ovocných Bázích a pak ses přesunul k nám do BA. Pověz nám něco o svých florbalových začátcích.

“Jak jsi sám správně podotkl začínal jsem v oddíle s názvem Ovocné Báze. Předtím jsem se dlouhou dobu věnoval atletice na plné obrátky. Ve věku třinácti let mi však začalo vadit, že talent je více než úsilí a odhodlání. Což dnes vím, že je nesmysl a pokud člověk má inspiraci a cestu k cíli, je schopen porazit i ten největší talent. Po roční anabázi v týmu, jehož znak tvoří ovoce, jsme s kamarádem chtěli udělat krok výše.”

“Přes jeho kontakt v BA jsme se dostali do družstev záložních. Nicméně pílí a poctivým přístupem k tréninku jsem se postupně propracovával do A-týmu. Na toto období (dorostenecké) vzpomínám strašně rád, neboť jsem hrál za čtyři družstva (strži A, B; dorostenci A). Ročně jsem tak odehrál mezi 40-50 zápasy.”

7) Na sezónu sis také odešel zkusit florbal do Tatranu. Co tě nakonec přimělo se vrátit? Jak bys hodnotil tuto zkušenost?

“V průběhu druhé dorostenecké sezóny jsme byli s Kopcem a Čapínem nominování do výběrů. Tehdy to byly výběry středočeského kraje. Turnaj se nám vydařil a oslovili nás trenéři z Tatranu. Nakonec jsem odešel pouze já, neboť jsem si chtěl vyzkoušet s zahrát juniorskou nejvyšší soutěž a zároveň si zkusit “profi” přístup v top oddíle. Nutno podotknout, že to bylo v době, kdy naše družstva hrála druhé, né-li třetí výkonnostní soutěže. V dnešní době tak dle mého názoru nemají naši hráči podobné důvody k odchodu, které jsem měl já.”

“V sezóně jsem se bohužel potýkal se zraněním, a tak ani má herní vytíženost nebyla taková. Srdce patřilo však do BA, tak jsem se po stříbrné medaili z MČR vrátil do druhé juniorské sezóny, ve které jsem dělal kapitána a zároveň mi dal Vojta možnost hrát za mužský tým v 1.lize. Zkušenost to byla obrovská a čeho si nejvíce cenním, jsou přátelství, která přetrvávají dodnes. Minulý týden jsme byli s bývalými i těmi současnými Tatraňáky na společné dovolené.”

8) Máš stále čas si při svém vytížení zahrát? Nebo už na to není moc chuť?

“Chuť je stále, ale času moc není. Bohužel to je fakt, se kterým jsem se už smířil, když jsem začal trénovat dvě družstva. A pak když jsem ještě navíc loni začal pracovat v nové funkci. Nicméně nelituji toho. Hrajeme s kluky na tréninku a to si užívám stejně nejvíce.”

9) Děláš i jiné sporty?

“Ano! Jakožto florbalový “důchodce” chodím, díky většímu množství volného času v dopoledních hodinách, plavat a jezdím na silničním kole.”

10) Čeho bys chtěl ve své trenérské kariéře dosáhnout? Máš nějaký sen?

“Otázka, na kterou jsem se těšil. Jsem v kontaktu se zahraničím a stejně jako pro hráče, tak i pro trenéry je obrovskou zkušeností zahraniční angažmá. Rád bych si v budoucnu touto zkušeností prošel v jedné z top florbalových zemí (Švýcarsko, Finsko, Švédsko). Ambice v dorosteneckých, juniorských či dokonce mužských týmech v tuto chvíli určitě nemám a prim pro mě hraje mládež. Právě zážitky a postupná práce s mládím je mým agregátem, který mne neustále nabíjí.”

11) Za několik dní nás čeká soustředění v Poličce. Na co se mohou účastníci těšit?

“Nejprve bych rád zmínil, že jsme v kontaktu s místní hygienickou stanicí a situaci ohledně korony nepodceňujeme. Co se samotného programu týče, máme připravených několik novinek. Podařilo se nám letos získat fyzioterapeutky, které s námi budou přítomny na obou turnusech a zase se tedy můžeme více starat o zdravý vývoj našich sportovců.”

“Na druhém termínu budeme mít jako loni k dispozici kondičního trenéra Martina Jelínka, se kterým již druhým rokem spolupracují družstva stržů a dorostenců. Pestré programy budeme mít letos obohaceny o semináře pro hráče a trenéry v oblastech kompenzací, životosprávy a mentálna. Rozhodně se už teď těším.”

12) Ještě našim čtenářům prozraď, jak vznikla tvá přezdívka. Hodně lidí tě zná právě pod ní, ale neví, proč se ti tak říká…

“Haha, to je srandovní příběh. Myslím, že se datuje nejspíš do mého první turnaje, který jsem odehrál pod BLACK ANGELS. Trénoval nás tehdy Jirka Hromádka a v týmu se objevilo hned několik nováčků včetně mě. Při jednom střídání jsem vystřelil takřka od půlky bekhendem a nachytal brankáře jak chytá lelky. Spoluhráči přiběhli, jásali a slavili, neboť takovou šťastnou trefu nikdy neviděli.”

“Jedním z mých spoluhráčů jsi byl i ty Martine. Vykřikl jsi na mě: “Super! Ty jsi náš Leprikón.” a já vzhledem k mé střele v té době říkal, co je to za druh lepidla. Později mi bylo objasněno, že se jedná o irského skřítka, který symbolizuje štěstí. Také si pamatuji, jak jsi mi často připomínal, že jako ten irský skřítek dokonce i vypadám. Následně došlo ke zkrácení této přezdívky na nick “Lepri”, pod kterým mě nadále oslovují jak naši nejmladší hráči, tak trenéři či kolegové ve vedení.”