Zpráva ze zápasů juniorů, kterou nám zaslal fanoušek, František Sůva.

Marodka si vybrala opět svou daň, a tak jsme do České Lípy na zápasy prvního koše vyjeli se dvěma pětkama a brankáři. Hned v úvodním zápase nás čekal nejtěžší soupeř – kluci z České Lípy. Poslední vzájemný zápas skončil jejich těsným vítězstvím 3:2, kdy jsme soupeře přehrávali dvě třetiny, ale v té třetí nás porazil.

Zápas s Českou Lípou

Zápas začal v 9:00. Tak jako posledně jsme šli do vedení. Ale na dlouhých 30 minut to bylo z naší strany gólově vše. Běhali jsme, ale soupeř nás přehrával střelami do odkryté brány a hlavně lepším smysluplným pohybem. Myslím si, že zápas v rámci „slušnosti“ nijak nevybočoval, proto mne trochu udivovaly někdy zbytečně zlostné reakce českolipských mladíků. (Tím nechci tvrdit, že naši kluci jsou neviňátka v rouše beránčím.)

Přestávkový apel trenérů mezi první a druhou třetinou na naše kluky nepřinesl kýžený výsledek, a tak stav po druhé třetině byl, jak to říci kulantně, 8:1 pro soupeře, jehož rodiče pod rozvinutým transparentem nám to dávali ve vší slušnosti pořádně sežrat. Byli jsme v menšině a náš hlas zanikal v jejich bouřlivém pokřiku. Já jsem za kamerou začal vzývat boha Dia, aby se ten výprask už nezvyšoval.

O přestávce před třetí třetinou měl Mára Čejka proslov, jehož obsah by asi nebyl tím, co by velcí vojevůdci před bitvou říkali. Zaobalím to do stravitelné podoby. „Kluci pojďte teď už je to pryč, tak si pojďte zahrát. Všichni!“ Duo trenérů zapůsobilo odborně psychologicky a šlo se na třetí třetinu. V rychlém sledu 8:2, 9:2. A pak už začala úřadovat první pětka, účinně podporovaná druhou pětkou a mágem v kysně. Postupně stahujeme soupeřův náskok. Nepomáhá jim výměna brankáře, ani jejich nevěřícně ztichlá enkláva fanoušků, které hladce válcujeme. Necelé tři minuty před koncem Lukáš vyrovnává na 9:9, to už za kamerou řvu a poskakuju jak postřelený druid tanec dervišů. Deset vteřin před koncem se Mára Čejka napřáhl a jak mi po zápase řekl trenér České Lípy: „V tu chvíli jsem už věděl, že je tam gól a končíme.“ A byl tam. Pak už jen siréna a porážíme Českou Lípu 10:9. Bereme po obrovském obratu 3 body. Zapomínám na to, že už jsem starej dědek, který by se měl chovat důstojně a s ostatníma rodičema si to užívám a na plno skanduju, co to říkám, řvu: “BLECI!!!”

Zápas s Mladou Boleslaví

V poledne, místo oběda, začíná zápas s Mladou Boleslaví, která je hratelnějším soupeřem. Ještě před zápasem jsme se na tribuně ujišťovali, že jsou kluci po tom předchozím zápase v laufu a bude to snadná procházka růžovým sadem s jasnou výhrou na konci.

Opět jdeme do vedení 1:0. Ale klasika. Bolka nehraje nic moc, ale dostáváme od ní do konce třetiny tři góly a žádný další nedáváme. Bude to ledová sprcha?

Ale ne. Od druhé třetiny se rozjíždíme a i když chybí naší hře do dokonalosti nějaký ten chlup na kráse, vyhráváme druhou třetinu 4:0 a obracíme zápas.

Třetí třetina je už pak více méně jen o nás samých a konečné skóre se zastavuje na stavu 8:4. Připisujeme si další tři body v A koši a starej dědek (tedy já) slastně nechává odplynout adrenalin z těla. Protože pro tohle stojí za to s těma klukama na ty zápasy jezdit.

Takže za 14 dní opět v České Lípě.