O kom je řeč? Dnes jsme si pro vás připravili rozhovor s Jakubem Bočkem, druhým nejproduktivnějším hráčem základní části v letošní sezóně. Když nastupoval v minulém roce ke svému prvnímu utkání v superlize, málokdo asi tušil, že na konci sezóny bude mít na svém kontě 28 branek a 31 asistencí. Lépe na tom je pouze Jiří Curney z Mladé Boleslavi (39+23). I tak je právě devatenáctiletý talent tím, kdo táhne svůj tým v boji o udržení superligy. Přečtěte si, jak sám hodnotí uplynulou sezónu a jak vidí nadcházející boj o udržení se v superlize.

Zdravím tě Kubo. Začneme úplně od začátku. Jak dlouho už hraješ florbal a kde jsi s florbalem vlastně začínal?

“Ahoj a zdravím také všechny čtenáře! S florbalem jsem začínal někdy ve druhé třídě. To byl rok 2009, tudíž to bude téměř 12 let. Celou svou florbalovou kariéru jsem v BLACK ANGELS.”

Byl někdo, kdo tě ke florbalu přivedl, nebo sis tento sport vybral sám? Máš nějaký florbalový vzor?

“To je zajímavá otázka, protože já sám vlastně ani nevím, co mě k florbalu přivedlo. Pamatuji si jen, že babička tenkrát našla v novinách, že BLACK ANGELS dělají nábor a já v té době hrál tenis a dělal atletiku, což mě až tak nenaplňovalo. Tak jsem udělal změnu a vyplatilo se.”

“Žádný konkrétní florbalový vzor nemám, ovšem vždy se mi líbila hra bratrů Kohonenů, nebo Rasmuse Enströma. Jinak mam spíše vzor v hokeji, kde jsou to bratři Sedinové, kteří mě inspirují jak po morální, tak po herní stránce.”

Jak se ti líbila tvá první sezóna v superlize? Se svými výkony jsi předpokládám spokojený?

“Sezóna se mi líbila, nejde říct že ne. Jen bylo hodně faktorů, které nás negativně ovlivnily. Nálepka nováčka ligy a do toho vysoká marodka týmu nám do karet zrovna nehrála, ale s tím už jsme do toho šli.”

“Moje výkony se mi těžce hodnotí. Každopádně o tom, že budu druhý v kanadském bodování po základní části, se mi ani nezdálo. To je jedna z věcí, která mě naplňuje motivací být ještě lepší a posouvá mě dál.”

V lajně ti dělá parťáka Jakub Renčín, se kterým vám to očividně svědčí. Čím si myslíš, že to je?

“Já si myslím, že je to hlavně stejnou bojovností. Oba chceme dělat body a hlavně bojovat za náš tým a za celý klub. To je potom ta hra úplně o něčem jiném. Zkrátka to neděláme z povinnosti.”

Společně jste také měli možnost si zahrát za reprezentaci. Jaký to byl pocit?

“Pocity jsem měl takové dosti smíšené. Bylo těžké to vše najednou vstřebat. Měl jsem možnost zahrát si s klukama, kteří ve florbale předvádí ty nejlepší výkony. Díky tomu jsem si také uvědomil své nedostatky a co vše je třeba ještě zlepšit. Zkrátka to byla obrovská zkušenost a čest, i přestože víme, za jakých okolností celá nominace probíhala (Pozn.  Odmítnutí nominace některými hráči.). Myslím si, že nás to celé donutilo ukázat, co je v nás a bylo vidět, jak jsme si té celé šance vážili.”

Také většinou nastupuješ s bráchou, Matějem. Myslíš si, že na vaši sehranost má vliv to, že jste dvojčata? Hádáte se někdy kvůli florbalu?

“Jak jsem již zmínil, můj největší vzor jsou bratři Sedinové, kde je vidět právě ta bratrská symbióza. Proto jsem si vždycky přál dosáhnout toho samého a to se mi vyplnilo. Myslím si, že ta “telepatie dvojčat” má opravdu něco do sebe. A ano, samozřejmě se občas najde téma, které se týká florbalu a máme na něj odlišný názor, ale častěji je to spíš debata o tom, co příště udělat lépe.”

O víkendu jste nakonec těsně podlehli Spartě v nájezdech, což znamená, že budete muset hrát ještě play-down proti Pardubicím. Byl jsi po utkání hodně zklamaný?

“Zklamaný, naštvaný a smutný. Na druhou stranu, jak říká náš trenér, je to karma za celou přípravu na zápas a dřívější předvedenou hru. Spíše by byl zázrak, kdyby to najednou klaplo.”

Hrál jsi dobře a připsal sis 3 asistence. V prodloužení jsi dokonce malém trefil z dálky prázdnou bránu a v nájezdech jsi bohužel neproměnil nájezd, který mohl znamenat výhru. Hrály roli nervy, nebo si v zápasech nervozitu nepřipouštíš?

“V normálních zápasech jsem se už s nervozitou naučil pracovat, ale v utkáních, jako bylo tohle, když tlak sílí a zodpovědnost každého z nás stoupá, tam je těžké držet nervozitu na uzdě. Zasáhla mě například právě při tom nájezdu, kde jsem ji nezvládl přeměnit v ten poslední bod, který by nám pomohl uzavřít sezónu a odjet domů s pocitem úspěchu. Roli hrála bohužel i moje zbrklost a nezkušenost v těchto stěžejních situacích.”

Tento víkend vás tedy čekají Pardubice. Jaká panuje v týmu nálada? Věříš si na nadcházející zápasy?

“Je jasné, že v týmu panuje momentálně spíše smutek, ale věřím, že nás to namotivuje k ještě lepším výkonům a k tomu ukázat, že na to máme. Jak říká náš kondičák, Míra Špalek: ” Teď se ukáže, kdo je hráč a kdo je s*ac.” A já věřím v celý náš tým a jsem si jist, že do toho dáme vše.”

Jaký tým myslíš, že vyhraje play-off? Proč?

“To je otázka, na kterou není lehké odpovědět, jelikož Boleslav je se svým kádrem a zkušenostmi na úplně jiné úrovni. Ale to, jak všichni víme, nic neznamená. Vítkovice dokáží předvést to nejlepší právě v play- off. Pak je tady zkušený Chodov, který také nebude lehký soupeř. Bude to zajímavý boj a doufám, že na něj budeme koukat už jen v klidu na tribuně s klobáskou a pivečkem. A hlavně s pocitem úspěšně zakončené sezóny.”