Naše áčko dorostu znovu po 14 dnech vyrazilo směr Náchod. Poté, co jsme utrpěli další dvě porážky, tak toto město asi nebude patřit k našim nejoblíbenějším... Měli jsme dva týdny, abychom se oklepali z nepovedeného výkonu v zápase proti Náchodu. Zaměřili jsme se zejména na rozehrávku, hru pod tlakem a zakončení. Poslední tréninky naznačovaly růst formy. Sice jsme na zápasy přijeli bez tří hráčů, kteří posílili juniorku, ale i tak jsme byli ve velmi slušné sestavě. Nakonec jsme však zůstali daleko za očekáváním.

x Česká Lípa 4:6
Horší vstup do utkání si lze těžko představit. Náš kapitán v prvním střídání namazal soupeři jako poslední a po půl minutě jsme prohrávali. Tento okamžik jakoby předurčil vývoj celého turnaje. Porazili jsme se vlastními chybami. Není tajemstvím, že ve sportu chyby rozhodují zápasy. Kdo jich udělá víc, kdo je dokáže potrestat. Jenže my jsme těch chyb nakupili takové množství, že s tím nelze v první lize dorostu uspět. K tomu musíme přičíst střeleckou impotenci a výsledek pak už nemůže být pro nikoho překvapením. V půlce zápasu, po pátém gólu, jsme museli vyměnit brankáře, aby tým dostal impuls. Trochu to zafungovalo. Po zápase jsme si řekli, že minimálně remíza by zápasu po takovém průběhu slušela. Jenže problém byl, že jsme možná hráli o něco víc na míčku, jenže dost neefektivně. Kombinujeme po rozích, okolo poloviny hřiště a to není prostor, odkud se střílí góly. Když jsme se dostali do střelecké pozice, tak jsme ji vesměs neproměnili. Pak stačila v útočném pásmu soupeře hloupá nahrávka naslepo a brejk soupeře. Špatně jsme bránili jedna na jedna. Soupeř měl dost rychlých a důrazných hráčů, kteří prostě tyto situace uměli zvládat lépe než my. Takže i když třetí třetinu jsme opticky tlačili, tak jsme už výsledek zvrátit nedokázali. Soupeř napadal s jedním hráčem, přestože kluci ví, jak se s tím mají rozestavením vypořádat, tak někteří se vrací ke špatným návykům, které pak ale nefungují. Jediné pozitivum vidím ve zlepšené přesilové hře.

x Bučis 3:8
Hráčům jsme znovu zdůraznili před utkáním několik věcí související s naší hrou. Varovali jsme před nekoncentrací na druhé utkání dne. Věřili jsme, že se tým hecne a poslední utkání koše se zvedne. Nestalo se tak ani náhodou. Rozcvička před zápasem mdlá, atmosféra v týmu na bodu mrazu. V průběhu zápasu začala v hlavách převládat negace. Neuvěřitelně jsme se trápili na rozehrávce proti klasickému rozestavení soupeře 2-1-2. Neumíme míček navézt mezi napadající křídla, shodit zpět, nahrát na mantinel a vyvézt míček či nahrát po mantinelu na hrot. V podstatě to nejde ubránit, pokud se to provede rychle a technicky na úrovni. Jenže tady je další velký zádrhel. Technická úroveň nahrávek a jejich zpracování v pohybu. Bohužel po několikerém vysvětlování až v poslední třetině a pouze jeden hráč pochopil, jak se má zachovat, když napadající křídla stáhneme a nahrajeme na mantinel. Pak z toho padly dva góly, které už jen kosmeticky upravily konečný výsledek. Shrnuto celkově o level slabší výkon než proto Lípě. Ještě víc prohraných soubojů 1 na 1, kdy vůbec nehrajeme do těla, ale děláme výpady a vypichujeme míčky a propadáme. Morálka některých kluků žalostná, místo aby si naše pokyny brali k srdci, tak cítí uraženě, že je na opakovanou chybu upozorníme. Nechápu. Takže znovu optická převaha, plané dobývání brány, neschopnost si vytvořit střeleckou příležitost. Celkově velmi střel na bránu. Neproměněné šance, kvalitní soupeřův gólman. A znovu byl soupeř lepší v brejcích, ve hře 1 na 1, v kvalitě střelby. Někteří naši kluci v podstatě v zápase nepřevedli vůbec nic a byla jich většina. Toto nebyl výkon hodný BA a první ligy dorostu.

Závěr: chtěli jsme jít do A koše, skončili jsme v B koši poslední. Jediný bod jsme urvali za remízu s Bolkou, která rovněž nepostoupila. Nakonec nejlepší v našem koši Náchod a Lípa. Pro nás kruté vystřízlivění. Čert vem výsledky a postup. My musíme začít předvádět hru, kterou se učíme na tréninku. Tam ji předvést umíme, jenže ve vlastním tempu, bez tlaku ostrého zápasu. Přijedeme na turnaj a všichni jsou svázaní, chybí radost ze hry, z povedené akce, chemie v týmu. Vypadá to, že naším největším soupeřem jsme my sami, zejména jedna část našeho těla – hlava. Za tři týdny nás čeká další kolo, které pořádáme v Čako aréně. Hrajeme s Hradcem, který jsme jasně dokázali přehrát na Unyp cupu a s Bolkou, se kterou jsme v jejím nejsilnějším složení remizovali. Bude tedy zajímavé sledovat, kam se jako tým dokážeme do té doby posunout. Zásadní rada do tréninkového procesu. Baví vás, že někteří kluci na tréninku nemakají? Baví vás, že někteří kluci, když probíráme taktiku, nedávají pozor a ruší? Ne? Tak jim to dejte v týmu důrazně najevo, ať jde o kohokoliv. Jak jsme řekli po zápasech. Zamakáme na fyzičce a zlepšíme tempo tréninku, přístup každého jednotlivce ke hře, osobní odpovědnost za to, jak kvalitně trénujeme a co předvádíme ve hře. Nikdo jiný nám nepomůže, je to jen na nás.

Díky všem rodičům, kteří nás na výlet do Náchoda vezli.

Tomáš a Ondra