A máme tu pro vás další rozhovor. Tentokrát s naší fyzioterapeutkou, Klaudií Michalčinovou. Kde se s ní můžete setkat v rámci našeho klubu a jaké akce ve spolupráci s Klaudií připravujeme? Seznamte se blíže s naším relativně novým přírůstkem do rodiny v třetím rozhovoru.

Zdravím, děkuji, že sis našla chvilku čas. Již od října spolupracuješ s naším klubem BLACK ANGELS. Mohla bys nám popsat, kde přesně tě naši členové měli a budou mít možnost spatřit a setkat se s tebou?

„Ahoj, děkuji za pozvání k rozhovoru. S členy klubu mám tréninky každou neděli od 18:00 – 20:30. Cvičíme v malém sálu nad recepcí. Pár minut před začátkem tréninku se většinou chodím dívat do haly na probíhající trénink žáků, abych je viděla v pohybu a jak jsou zapálení pro hru. Sleduji jejich držení těla, reakce a pohybové stereotypy. Dělám si tak detailnější představu o tom, jakým směrem se ve fyzioterapii ubírat, nebo na co se zaměřit.“

V profesním životě se věnuješ fyzioterapii, pracuješ s lidmi po úrazech nebo s lidmi s bolestmi pohybového aparátu. Co tě k této práci přivedlo?

„Ke studiu fyzioterapie mě přivedl můj taťka. Jednou přišel domů s tím, že tento obor má budoucnost a velké uplatnění v praxi. Já jsem do té doby ani netušila, že něco jako fyzioterapie vůbec existuje. Vždy mě to táhlo ke zdravotnictví, ale nedokázala jsem si sama sebe představit jako lékařku, a proto vyhrála fyzioterapie.“

Pokud bys mohla jedním slovem vyjádřit pocit, který ti přináší tato záslužná činnost, jaké by to bylo?

„Radost.“

Jak ses vůbec dostala k našim černobílým barvám?

„Byla to opravdu velká náhoda. I když musím říct, že na náhody v podstatě nevěřím, takže to tak asi mělo být. Jednou v práci nám kolegyně řekla, že její kamarádka slyšela o tom, že nějaký florbalový klub shání k sobě fyzioterapeuta. Moc jsem na to nereagovala. Ale když řekla, že klub je v Letňanech, zpozorněla sem. V Letňanech totiž bydlím, takže představa, že budu mít práci „za rohem“ a dostanu možnost dělat fyzioterapii u sportovců, mě dost nadchla.“

Pokud tomu správně rozumím, práce s dětmi je pro tebe novou profesní etapou. Co tě na práci s dětmi nejvíce naplňuje a přináší ti radost?

„Přesně tak. Ve své praxi pracuji s dospělými pacienty, takže práce s dětmi je pro mě nová zkušenost, ale i výzva. Obecně pracuji s pacienty, kteří mají různé nemoci. Někdy jsou to i smutné příběhy a může to být náročné, protože s pacienty sdílím nejenom fyzickou, ale i psychickou stránku nemocí a bolestí. Práce v BLACK ANGELS je pro mě šance nabrat nový dech. Je tady veselo, rušno a pořád se něco děje. Beru to jako příjemné zpestření, ale i velkou profesní zkušenost.“

„Práce s dětmi je jiná než s dospělými. Zatímco dospělý pacient přijde na rehabilitaci, protože chce řešit svůj problém, většinou spolupracuje a dělá všechno co mu radím. Děti jsou však úplně jiný případ. Nestačí být jenom odborník, člověk musí být enormně kreativní a flexibilní. Tady neplatí stejná pravidla jako v dospěláckém světě.“

V poslední době jste společně s vedením klubu připravovali projekt fyzioterapie pro naše členy, jehož hlavní postavou bys měla být právě ty. Můžeš nám o něm něco prozradit?

„Chtěli bychom členům nabídnout individuální fyzioterapii. Ve sportu obecně, ale zejména u jednostranných sportů, je nesmírně důležité kompenzovat jednostrannou zátěž kvalitním tréninkem. Kondiční nebo skupinová cvičení jsou v pořádku, ale nestačí to. Je nutné koukat na konkrétního hráče individuálně a trénink, respektive fyzioterapii, mu ušít na míru. Během našich nedělních tréninků za mnou často chodí hráči s konkrétním dotazem nebo steskem, co je trápí nebo bolí. Radím jim v podstatě od oka, protože nemáme moc času ani prostoru na kvalitní vyšetření a nastavení terapie.“

„Během skupinových lekcí se samozřejmě snažím opravovat a individuálně obcházet hráče ale je to velmi náročné a často i nemožné postřehnout, zachytit a opravit chyby u všech hráčů. Proto si myslím, že individuální fyzioterapie je výborným řešením a v dnešní době by měla být už samozřejmostí.“

„V rámci terapie proběhne vždy vstupní vyšetření, získání anamnézy bolesti nebo úrazu a nastavení konkrétní terapie. Pacient, resp. v našem případě hráč odchází domů s cvikem nebo cviky, které má za úkol cvičit doma. Za nějaký čas je pozván na kontrolu abych viděla, jak se stav vyvíjí a na základě toho měníme nebo doplňujeme terapii o další cviky.“

V aktuální krizi je poměrně náročné zůstat v pohybu. Jaký je tvůj recept na udržení si pozitivní nálady a zdravého ducha?

„Můj recept je cvičit kdekoliv a kdykoliv během dne, stačí krátká chvilka a ihned se okysličí mozek a svaly. Nepotřebujeme na to ani žádné přístroje nebo nářadí. Pokud to jde, je dobré provětrat si hlavu v přírodě a dýchat čerstvý vzduch. S pohybem jde všechno lépe, protože život je pohyb!“

Zaznamenala jsi na našem youtube a sociálních sítích projekt #blecivkleci? Co si o celé kampani myslíš?

„Projekt #blecivkleci jsem zaznamenala a moc se mi líbí. Je fajn se takto vzájemně podporovat, sdílet videa a hecovat se. Myslím si, že až aktuální krize pomine, naši hráči budou i díky tomuto projektu moct pokračovat v trénování bez toho, že by pocítili pokles kondice.“

Je něco, co bys chtěla vzkázat našim hráčům a hráčkám, jejich rodičům a všem příznivcům našeho klubu?

“Všem přeji, aby vydrželi a tuto krizi přečkali ve zdraví a budu se těšit na osobní setkání na tréninku!”