Další rozhovor nám poskytla hlavní opora dorostenek a juniorek, Adéla Kuchařová. V 1. lize dorostenek se umístila se 17 kanadskými body na prvním místě v týmovém bodování, v 1. lize juniorek obsadila s 37 kanadskými body taktéž první místo. Její sestra, která s ní hraje v lajně, má na úspěších dívčích týmů BLACK ANGELS takésvou zásluhu, jelikož se v obou případech umístila těsně pod Adélou. Jak se střelkyně dostala do BA a jak jí tato spolupráce vyhovuje? To se dočtete v dnešním rozhovoru.

Ahoj, díky že sis udělala čas na rozhovor. Jak dlouho už florbal hraješ?

“Ahoj a zdravím i všechny Bleky! S florbalem jsem začínala ve druhé třídě v Mladé Boleslavi. V listopadu to bude 10 let co florbal hraji.”

Dělala jsi nebo děláš i jiné sporty?

“V první třídě jsem hrála fotbal, ale moc mě to nebavilo, tak jsem přešla na florbal. Dále jezdím na koni, ale to jen rekreačně.”

S florbalem jsi začínala v Mladé Boleslavi, co tě přimělo změnit působiště?

“Mé rozhodnutí změnit působiště nebylo tak těžké. Bylo to hlavně kvůli trenérům a později i kvůli týmu. Moc jsme si tam s ostatními nesedly a nebyly jsme spokojené.”

Na konci sezóny jsi skončila na prvním místě v týmovém kanadském bodování jak v dorostenkách tak v juniorkách. Jaký to je pocit?

“Určitě je to skvělý pocit a jsem ráda, že se mi bodově dařilo. V příští sezóně bych na to určitě chtěla navázat a doufám, že to bude ještě lepší. Ale hlavně to je díky holkám v týmu, které mi s tím hodně pomohly a bez kterých by to nešlo.”

V těsném závěsu za tebou skončila tvá sestra, Zuzana. Další výrazné sourozenecké duo, jako bratři Bočkové v A-týmu. A očividně to také funguje. Řekla bys, že díky sourozeneckému poutu jste sehranější?

“Určitě ano. Díky sourozeneckému poutu, ale i tomu, že už od začátku, co florbal hrajeme, tak převážně jen spolu. Jsme propojené a víme o sobě, i když se nevidíme. Doufám, že nám to bude klapat takhle i v dalších sezónách.”

Vás dvě však navíc z brány ještě jistí třetí ségra, Hana. Jaké to je, mít uvnitř týmu takový rodinný gang? Hádáte se někdy kvůli florbalu, nebo stále panuje harmonická souhra?

“Ano, je to tak. určitě je to skvělé a jsem za to velice ráda. Samozřejmě, že se někdy pohádáme. Všechno si ale vyříkáme a je to v pohodě.”

Když zhodnotíš výsledky letošní sezóny, co by se mělo do té příští zlepšit, abyste se umístily ještě lépe? Kde byl největší kámen úrazu?

“Do příští sezóny bychom asi měly více zapracovat na přesilovkách, které se nám moc nedařily. Potom ještě na naší psychice. Ta právě byla naším největším kamenem úrazu. Bylo toho na nás hodně a moc jsme to nezvládaly. V některých zápasech jsme se hned hroutily po první obdržené brance a nebyly schopné hrát dál. To by se mělo změnit.”

Vzpomeneš si z uplynulé sezóny na nejlepší a nejhorší zápas?

“Za mě nejlepší zápas sezóny byl asi v Rudné proti Panthers. Za nepříznivého stavu a za burácení diváků jsme dokázaly zápas otočit a nakonec vyhrát. Nejméně povedený byl pro mě asi zápas 22. prosince s Jihlavou. Do zápasu jsme nevstoupily úplně dobře a nehrály to, co umíme. Bylo to hlavně kvůli tomu, že jsme byly unavené a těšily se až si konečně odpočineme.”

Jak jsi zvládala osobní přípravu během karantény? I podle videí jsme mohli vidět, že jste se připravovaly společně. Myslíš, že to bylo dostatečné?

“Ano, společně jsme se připravovaly. Hodně jsme jezdily na kole, chodily běhat, posilovaly, ale bohužel to dostatečné nebylo. Nebylo to špatné, ale nenahradí to společný trénink s týmem. Naštěstí už nám brzy začnou tréninky naplno.”

Jaké jsou tvé osobní florbalové cíle do budoucna?

“Můj dětský sen a osobní cíl ve florbale je, že bych se chtěla dostat do juniorské reprezentace. Dále bych chtěla pomoci v BLACK ANGELS více rozvinout ženskou složku.”

Pomalu ale jistě se vše začíná vracet do normálu a rozjíždějí se tréninky. Těšíš se?

“Těším se moc, jak na tréninky tak i na tým a všechny spoluhráčky. Věřím, že do příští sezóny vlítneme a uhrajeme ještě lepší výsledky, než letos!”