Po delší době jsme si pro vás opět připravili rozhovor. Abychom nepsali stále jen o A-týmu, připravujeme i rozhovory s hráči a hráčkami z ostatních týmů. Nezapomínáme ani na trenéry. Dnes se dozvíte něco nového o nejproduktivnější hráčce ženské kategorie, Adrianě Fricové.

Zdravím tě. Děkuji, že sis udělala čas na rozhovor. Jak se vypořádáváš se současnou situací? Trénuješ doma individuálně?

“Ahoj, trénuju, už i proto, abych se nezbláznila ze všech těch školních povinností. I v rámci omezených možností chci mít program pestrý, a tak se snažím kombinovat různá cvičení od trenérů například s jízdou na kole a podobně. Nejvíc času ale stejně trávím na florbalce.”

Pověz nám něco o svých florbalových začátcích. V kolika letech jsi začala hrát florbal?

“S florbalem jsem začala ve svých deseti letech. Předtím jsem se společně se svou úžasnou sestrou, která ji dělá doteď, pět let věnovala sportovní gymnastice. Mě ale víc lákaly týmové sporty, proto jsem zkusila florbal. A okamžitě mě to chytlo.”

Jak jsi byla spokojená se sezónou? V kategorii žen jste skončily uprostřed tabulky, byl to podle tvého názoru úspěch nebo zklamání?

“Z hlediska výsledků v kategorii žen je to pro mě určitě zklamání, měly jsme zkrátka na víc. Spoustu zápasů jsme si úplně nesmyslně nechaly utéct, podlehly jsme spíš samy sobě než soupeřkám. Na druhou stranu s vítězkami ligy jsme dokázaly ve dvou zápasech jednou vyhrát a jednou remizovat. Takže i přes ne zrovna ideální umístění mám z týmu radost. Od minulé sezóny došlo k velkému zlepšení a v průběhu té letošní jsme se také dost zlepšily.”

Se svými výkony můžeš být určitě spokojená, jelikož jsi s 33 kanadskými body nejproduktivnější hráčkou ligy. Jaký je to pocit?

“Samozřejmě to potěší, nicméně vzhledem k tomu umístění v tabulce to má trošku takovou hořkou pachuť. Kolektivní prvenství by bylo mnohem příjemnější a radostnější.”

Zároveň jsi hrála i 1. ligu juniorek, kde se ti ale střelecky tolik nedařilo. Čím si myslíš, že to bylo?

“Ta hra je jiná, na všechno je méně času. Přesto bych si do juniorek měla něco z těch žen přenést. Například sebevědomí do zakončení plus nevymýšlet zbytečnosti. Snažím se při hře často vymyslet tu nejlepší variantu, jak situaci vyřešit, ale kvůli tomu si většinou nechám dobrou příležitost utéct. Snad se mi podaří na tom do budoucna zapracovat.”

V play-off jste udolaly TJ Jablonné nad Orlicí ve dvou zápasech (6:5 a 5:2) a čekal vás těžký duel s Ivanti Tigers Jižní město. Ten však byl zrušen kvůli koronaviru. Jaká ohledně toho panovala v týmu nálada? Byla jsi zklamaná?

“Byly jsme všechny hodně zklamané, stejně jako asi spousta hráčů a hráček po celé republice. Na zápasy s Tigers jsme se těšily, mohlo to být velice zajímavé. Teď už s tím ale bohužel nic neuděláme, a tak je podle mě důležité se za tou sezónou ohlížet tak, že jako nováček soutěže jsme si vedly skvěle a předčily mnohá očekávání. Jsem na nás pyšná a doufám, že budeme pokračovat minimálně stejně dobře.”

Máš nějaký florbalový vzor?

“Několik českých i zahraničních hráčů a hráček sleduji a obdivuji, ale vyloženě žádného idola asi nemám. Za svůj vzor bych tak klidně označila neskutečnou Elišku Chudou, bývalou spoluhráčku, která sbírá úspěchy v extralize a nejen tam.”

Nejlepší moment sezóny?

“To by mohlo být posledních devět minut osmifinále s Jablonným, kdy jsme na jejich půdě za burácení jejich fanoušků přímo za našimi zády obrátily zápas z 1:2 na 5:2 a ukončily tím tuto sérii, zároveň tedy vlastně i celou sezónu. Krásným zážitkem pro mě bylo třeba také lednové finále Prague Floorball Cupu, kde jsme sice na zlato o gól nestačily, ale zápas to byl super – rychlý a napínavý, na velké hale, s nástupem a hymnou.”

Chodíš se na florbal i dívat? Například na A-tým, nebo když běží nějaký zápas v televizi.

“Dost často se to všechno kryje s našimi vlastními tréninky a zápasy. Ale když je čas, jdeme se se spoluhráčkami občas podívat na A-tým nebo juniory.”

Těšíš se na další sezónu?

“Těším se moc a jsem hodně zvědavá, co přinese.”