Nedělní turnaj v Benešově pro nás představoval především brzké vstávání a vzhledem k výsledkům také pozdní odjezd.
Turnaj, na kterém jsme chtěli konečně prolomit herní tápání se nevyvíjel vůbec špatně.

V prvním utkání jsme se potkali s pro nás známou Orkou Čelákovice. Oproti minulému turnaji jsme byli silnější v hlavách a tak nás neskolil ani fakt, že jsme museli třikrát dotahovat. Ba naopak jsme v druhé půli sahali po vítězství, avšak naše neklidné zakončovací dovednosti tomu daly, že jsme z tohoto zápasu brali bod za remízu 3:3.

V druhém utkání jsme se poměřili s domácím týmem Benešova, který do koše spadl kvůli pořádání. Stejný úvod jako v prvním zápase zapříčinil, že jsme místo vedení 2:0 brzy prohrávali 0:2. Nedáš dostaneš v tomto zápase platilo nespočetněkrát.
Po rychlém vedení domácích jsme se však opět nesložili a po zbytek první půle jsme domácím celých 6 minut nepůjčili míček a byla jen otázka času, kdy nám to spadne do soupeřovi svatyně. Bohužel čekání bylo více než dlouhé. Když se nám přeci jen podařilo snížit, hned na začátku druhé půle, následovala opět přehlídka našich neproměněných brankových příležitostí. A tak opět úřadovalo ono ‘nedáš, dostaneš’. Dva soupeřovi góly v rychlém sledu za sebou nám zlomili vaz. Za stavu 1:6 si bereme TO a vítězíme alespoň ve hře na ‘housle/gáje’, s úsměvem:)

Neboť nás výsledek s domácími odsoudil k poslednímu zápasu dne, mohli jsme si alespoň krátce prohlédnout tamější náměstíčko a posilnit se v jedné Benešovské restauraci.

Pozitivně naladění jsme se vrhli do boje proti známému týmu z Rudné. Tým vedený fanatickým trenérem nás nemohl rozhodit. Po první půli, která se odehrávala v duchu ‘já mám míček a vy jste všichni kužely’, jsme se osvěžili na střídačce a zodpovědným výkonem jsme dokráčeli k vítězství 4:0.

Krátce bych turnaj zhodnotil velmi pozitivně, neboť se nám daří plnit pokyny a tréninkové drily na hřiště. Nejdůležitější je pro nás pozitivní naladění a myšlení (u některých hráčů je stále na čem pracovat), které jsme schopni po většinu turnajů udržet. Co nás však opravdu sráží je naše impotence v zakončení.
Nezbývá nám, než se na tuto oblast zaměřit v tréninku.

Dík za turnaj patří především rodičům, Pavlovi a zúčastněným klukům:
Matěj (G 2010), Kristián, Miki, Kryšpín, Vojta(střelec :D), Tom, Tomáš, Honza, Dave, Míša, Víťa a Lišák!

image1